Víkendové pobyty Valašské Klobouky

Město Valašské Klobouky se nachází v severním cípu Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, vyhlášené v roce 1996 za biosférickou rezervaci UNESCA. Na archeologické nálezy dokumentující předslovanské osídlení navazuje první písemná zmínka o existenci Klobouk z roku 1341. Již v roce 1356 byl pak Kloboukám udělen statut města Hradiště, městem v plném slova smyslu byly až od 16. století. Díky řadě privilegií Klobouky fungovaly jako hospodářské středisko a silné centrum někdejšího brumovského panství. Proto se po roce 1848 staly Klobouky sídlem okresních úřadů jižního Valašska. V roce 1949 byla zrušena dvojkolejnost okresů (dosud byly okresy soudní a politické) - Kloboukám statut okresu zůstal, a to až do roku 1960, kdy další správní reforma začlenila jihovalašský region do okresu Gottwaldov (od roku 1990 Zlín).Prohlídka městské památkové zóny může začít na náměstí. Přímo v jeho centru stojí budova staré radnice, kousek od ní směrem ke kostelu je kašna z dvacátých let 19. století. Podle pověsti tady za dávných časů bývala studánka, která vždy během honu příjemně osvěžila panstvo z brumovského hradu. K lepšímu označení studánky prý si dali na nejvyšší blízký strom klobouk. Osada v těch místech později založená podle toho pak dostala své jméno, praví pověst.Stará radnice má renesanční jádro, už v 16. století zdobily radniční věž bicí hodiny. Dnešní podobu dostala budova jednak pozdněbarokní přestavbou jednak rekonstrukcí v roce 1943. A protože je stará radnice sídlem městského muzea, nabízí se příležitost dozvědět se o historii města a kraje něco víc. Návštěvníci si mohou prohlédnout expozici Pravěk jižního Valašska, dokumentující nejstarší osídlení naší oblasti.To nejatraktivnější, co do klobuckého muzea táhne nejvíce návštěvníků, je instalováno v druhém muzejním objektu, v tzv. "Červeném domě": v interiérech 19. století je prezentováno nejslavnější klobucké řemeslo, tedy soukenictví, spolu s plátenictvím a barvířstvím. Návštěvník může sledovat nejen dobové zařízení světnice či černé kuchyně, ale pozná i výrobní postupy zmíněných řemesel – a třeba uvidí i tkaní na soukenickém stavu! Soukenictví do tohoto domu skutečně patří, neboť si jej roku 1781 postavili bratři Dobiáš a Benedikt Tomaštíkové, mistři soukeničtí.