Objekty se saunou či vířivkou Olešnice

Podobně jako několik okolních vesnic, připomíná se také Olešnice v listině z roku 1186. Bývala samostatným statkem s tvrzí, kterou drželi ve 14. a 15. století Koňatové z Olešnice, pak Zikmund Kebar z Mirošovic a od roku 1499 Krajířové z Krajku. Roku 1727 připadlo podruhé v historii městu České Budějovice, které zůstalo olešnickou vrchností až do poloviny 19. století. Tehdy se Olešnice stala samostatnou obcí a je jí dodnes. Návštěvníky obce patrně zaujme pomník padlých vojínů, dílo kameníka Karla Dvořáka z roku 1920, dále kašna, několik lidových staveb a kaple z roku 1815. Z pivovaru, jenž se nacházel v severním křídle tvrze, byl v roce 1786 vystavěn farní kostel a zasvěcen sv. Václavu. Obci vévodí hranolová věž z 19. století na východní straně kostela. Současná obec Olešnice je tvořena třemi místními částmi: Olešnice, Buková, Lhotka. Okolní členitý terén tvoří jihozápadně umístěný zalesněný kopec Dubí a severovýchodně pak soustava mnoha rybníků, na jejichž hrázích převládá dub letní a četné porosty buků, v náplavech toků pak olše lepkavá. Krajina je poměrně hustě zalesněna. Průměrná nadmořská výška 502 m n.m. Šlechtické sídlo uprostřed vsi mělo původně charakter tvrze, z níž se dodnes zachoval pozdně gotický kamenný portál. V průběhu 16. století, snad za Pouzarů z Michnic, došlo k přestavbě tvrze na nevelký, ale výstavný renesanční zámek, k němuž přiléhal i vlastní pivovar. Po zániku rezidenční funkce zámku sloužila jeho budova od konce 18. století potřebám školy, založené roku 1787, a různých úřadů. Svědkem původního reprezentativního vzhledu jsou dnes již zazděné arkády na nádvoří a pozůstatky sgrafitové výzdoby. Buková - je poprvé zmíněna jako ves mezi lesy patřící k Novým Hradům z r. 1359. Místní částí Olešnice je až od roku 1986. Lhotka - první písemný záznam je z r. 1375. V obci nalezneme pozoruhodnou - nyní nově opravenou - kapli sv. Rodiny.