Léto 2024 Planá nad Lužnicí

Město Planá nad Lužnicí leží na severním okraji jižních Čech na rozhraní Třeboňské pánve a Vlašimské vrchoviny. První písemná historická zmínka je patrně v dopise biskupa Tobiáše z Bechyně z l. 1288- 9. V té době byla Planá součástí pražského biskupství. V pol. 16. stol. potrestal císař Ferdinand odbojná česká města a rozprodal jejich majetek. To se týkalo i Tábora, a tak Planou kupuje Vilém z Rožmberka. Ten zde r. 1553 nechal zbudovat dřevěný most přes Lužnici. Roku 1565 panství přebírá Petr Vok. Na jeho žádost udělil císař Rudolf II. Plané právo vybírat mýtné a clo na hlavní cestě. Pro velké dluhy Petra Voka je však obec znovu podstoupena Táboru. Roku 1666 je přestavěn pův. gotický kostel sv. Václava z r. 1357. V r. 1796 prochází kostel další obnovou. Z té doby pochází i plánská kostelní věž. Architektonicky cenná je jednopatrová fara z r. 1784 s bosovanými nárožími a krytou mansardovou střechou. Významnou součástí Plané té doby byla i místní škola. Existovala pravděpodobně již v 17. stol., první písemná zmínka o počtu žáků se datuje k r. 1790. Přízemní stavba byla v r. 1830 nahrazena novou budovou. Revoluční rok 1848 přinesl převratné změny i do Plané. Stala se samosprávnou obcí s osadami Strkov a Lhota Samoty. Pro místní dopravu je důležitá i prováděná voroplavba po řece Lužnici. Ta se provozovala až do roku 1946. Současně malebná řeka i neporušená zdejší příroda dává stále častěji podnět výletníkům nejen z Tábora, ale i Prahy. Po vzniku samostatného Československa došlo v Plané ke značnému růstu společenského i kulturního života (Sokol, kino, knihovna, nová škola, elektrifikace, asfaltová silnice). Přes průmyslový rozvoj a ostatní civilizační změny stále plní Planá nad Lužnicí svoji funkci příjemné a vyhledávané rekreační oblasti.