Léto 2024 Háj

Jméno dostala tato osada zřejmě podle polohy v háji nebo blízko háje. Původní české pojmenování Háj (1282 de Hagi) bylo později poněmčeno na Gehae. Její jméno a jeho výslovnost často kolísaly: Gehau, Háje, Kah, Kha. Leží ve středu nízké kotliny u přítoku potoka Liboc, který zavodňuje celé okolí. Z původní vsi, jejíž stavení se táhla podél silnice na Doupov, zbyly už jen velmi chatrné zbytky a pár osamocených stavení mezi prolukami po zbouraných domech. Zůstaly stát v podstatě jen hospodářské budovy, různé sklady a garáže. V rovinaté krajině vynikají vzrostlé stromy podél potoků, zejména staré vrby. U osady se nacházela skupina čtyř domů, kterým se říkalo Baráky (Baraken); v roce 1930 v nich bydlelo 15 lidí. Za vsí směrem ke Kadaňskému Rohozci je bývalá bažantnice, v níž stávala i myslivna. První historická zmínka pochází z 8. 6. 1278, kdy rytíř Petr z Háje podepsal jako svědek listinu jistého Jindřicha Lichtenburského z Německého Brodu. Na podobný dokument se podepsal ještě v roce 1281. Franz z Hájů je jmenován mezi vojevůdci z žateckého kraje, kteří v letech 1460-1480 působili v Rakousku (Václav Vlček ze Sinova, Mikuláš Lužický, Doupovec ad.). Později sloužil Franz z Hájů ve vojsku Matyáše Korvína. V polovině 15. století patřila rodová tvrz v Háji ke Žďáru. V roce 1470 je jmenován Jetřich ze Žďáru a jeho již mrtvý syn. V letech 1478-1495 je několikrát citován Mikuláš ze Žďáru „sezením na Hájích." V roce 1520 držel statek Háj Bedřich Žďárský ze Žďáru, který ves a tvrz Háj s dvorem, ves Růžovou a část Žďova odkázal svým synům Stanislavovi, Jiřímu, Siegfriedovi, Václavovi a Kryštofovi. Synové dědici prodali 20. 10. 1544 rytířský statek Albrechtu Šlikovi, hraběti z Pasova a Lokte, za 2 250 kop pruských grošů. Šlikové připojili v roce 1547 Háj k panství vintířovskému. K roku 1534 jsou v titulární knize uvedeni Litmir a Václav z Háje. Václav z Háje vlastnil v letech 1552-1562 tvrz a vesnici Přerubenice a Dučice v kraji Slaný. Berní rula z roku 1654 jmenuje Háj jako Khan s 9 usedlostmi, které obývají dva sedláci Runsch a Glac, dva chalupníci Lieschtner a Ašermanová, pět rodin bydlí na obecním: Richter, Glac, Glueg, Weel, Schierová. Dvě usedlosti jsou vyhořelé, z řemesel je zaznamenán pouze tkadlec a šenkýř. V celé vsi mají jen 5 potahů, 7 krav, 5 jalovic, 16 sviní. Podle všeho byla v polovině 17. století tvrz Háj už pustá, později zcela rozebrána, takže v kupní smlouvě z 1. 8. 1664 už není o tvrzi zmínka. Měla stát na horním konci vsi, ale nezůstaly po ní žádné stopy. Uvádí se pouze jeden dvůr, ovčín, mlýn, krčma, dva rybníky a louka v držení vrchnosti. Sedláci Tomáš Liftner, Johann Enderl, vdova po Johanu Krehanovi, Matyáš Wild, Vít Klug, Kryštof Klotz, Martin Littner a Jiří Klotz odváděli vintířovské vrchnosti celkem 12 strychů pšenice, žita a ječmene. Usedlí byli čtyři láníci, tři půlláníci, jeden čtvrtláník, jeden chalupník a jeden domkář. Často se vyskytují jména Glatz, Liftner, Krehan, Tschochner. V roce 1877 měla ves 134 obyvatel a 24 domů. To byl zřejmě vrchol. Od té doby počet obyvatel a domů stále klesá. Ještě v roce 1969 byly zde zbytky vynikajícího barokního domu se šindelovou střechou, který býval obklopen parkem se vzrostlými stromy a rybníkem. Cenná byla i hrázděná stavení v západní části obce. Dnes nic z toho již neexistuje. Zmizela i stará hospoda s řeznictvím, v níž šenkoval pan Zelenka a předtím původní majitel pan Glatz. Tabulka ukazuje, že Háj patří mezi nejvíce poškozená a poničená lidská sídla a bude považováno za malý zázrak, když oněch 5 stálých obyvatel ve třech domech zachová alespoň to málo, co zůstalo.