Dovolená se psem Brumov-Bylnice

Město ležící v údolí říčky Brumovky v Bílých Karpatech, v nadmořské výšce kolem 330 m, ve vzdálenosti 5 km jižně od Valašských Klobouk. Samotný Brumov má přibližně 3400 obyvatel a katastrální území o rozloze 2149,5 hektarů. Brumov a jeho okolí náleží do chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, vyhlášené v roce 1980. Za pozornost stojí výskyt vzácné razilky smrduté a různých druhů vstavačů v Hodňovské dolině, dále zbytek lužního lesa na řece Vláře u Bylnice. První doklady o osídlení Brumovska pocházejí z mladšího obdodí starší doby kamenné, např. ve vyústění Vlárského průsmyku na slovenské straně jsou doloženy nálezy z období graventtienu (30 000 - 20 000 př. n. l.), naleziště u Nemšové. K výrobě kamenných nástrojů byly používány v této době místní suroviny (radiolarit, menilit), jejichž výchozy se nacházejí v oblasti Vršateckého bradla na moravsko-slovenské hranici (Vršatecké Podhradie na Slovensku, Sidonie na Moravě). Z mladší doby kamenné (neolitu) pocházejí z Brumova a jeho okolí nálezy broušené kamenné industrie, podobné nálezy máme doloženy také z pozdní doby kamenné (eneolitu), tak např. z oblasti Závrší je to plochá sekerka se zaobleným týlem a z prostoru mezi Brumovem a Bylnicí fragment sekeromlatu. Za prokazatelně zatím nejstarší osídlení na katastru samotného Brumova lze považovat púchovské výšinné hradisko na ostrožně, na níž byl později zbudován středověký hrad; datovat lze toto osídlení přibližně do 2. století př. n. l. Na konci 12. století, na sklonku doby mladohradištní, byla hradní ostrožna znovu osídlena a na rozhraní první a druhé čtvrtiny 13. století zde byl zbudován celokamenný pozdněrománský královský hrad, jeden z nejstarších svého druhu v našich zemích. První písemná zpráva o Brumově pochází z roku 1255, kde je na zdejším hradě uváděn královský kastelán Smil z rodu pánů z Obřan, jeden z předních velmožů z blízkého okruhu panovníka, krále Přemysla Otakara II. Brumovský purkrabí Smil založil roku 1261 cisterciácký klášter ve Vizovicích a v souvislosti s brumovským hradem je uváděn naposledy v roce 1273. Na konci 13. a na počátku 14. století byl Brumov v držení Oldřicha z Hradce, roku 1342 zde datoval jednu z listin Karel IV. Na počátku 15. století náležel brumovský hrad Bočkovi ml. z Kunštátu, stoupenci husitského hnutí, takže v roce 1421 došlo k obléhání hradu králem Zikmundem. Výsledek bojů neznáme, ale již kolem roku 1424 byl patrně hrad opět v rukou králových, takže jej v roce 1426 mohl darovat své manželce královně Barboře Celské, v jejichž službách se na Brumov dostal známý válečník, Pankrác ze Sv. Mikuláše. Ve čtyřicátých letech 15. století náležel Brumov pánům v Cimburka, kteří úspěšně navázali na proslulou činnost svého předchůdce, totiž úspěšnou organizaci loupeživých nájezdů do okolí a zejména pak do Uher. Kolem roku 1469 doby hrad Matyáš Korvín a Brumov dostal nové majitele, uherskou šlechtu, Podmanické z Podmanína. Roku 1503 se stalo brumovské panství zbožím alodním, r. 1520 jej trvale získali páni z Lomnice (Meziříčtí z Lomnice), kteří z něj učinili hlavní sídlo svých východomoravských držav. Období vlády pánů z Lomnice bylo zřejmě dobou rozmachu panství a hospodářské prosperity samotné osady. Tak již roku 1503 se o Brumově mluví jako o městu, roku 1500 udělil král Vladislav II. Brumovu právo dalšího trhu, páni z Lomnice přestavěli brumovský hrad, zakládali na panství rybníky apod. Roku 1574 prodala Magdalena z Lomnice brumovské zboží