Velikonoce Sedlec

Obec Sedlec je z přírodovědného hlediska velmi pestrá s řadou pozoruhodných lokalit. Severní část patří k území chráněné krajinné oblasti Pálava. Do obce zasahují teplomilné doubravy a panonské dubohabřiny Milovického lesa a ostrůvky teplomilné vegetace Na západním břehu Nesytu se nachází národní přírodní rezervace Slanisko u Nesytu, jedno z posledních jihomoravských slanisek s mnoha ohroženými druhy rostlin i hmyzu. Rozpustné soli slaniska pocházejí z podložních sedimentů třetihorního moře a také z vývěrů minerálních vod, které v minulosti využívaly zdejší sirné lázně. Ves je typickou kolonizační ulicovkou ze čtrnáctého století s rozšířenou návsí, uprostřed níž stojí kostel. Její německý název Voitelsbrunn skrývá v sobě slovo označující studni nebo pramen. Již v roce 1362 jsou zde uváděny lázně, které využívaly léčivého pramene sv. Víta s obsahem síry. Složení vody a její léčebné dermatologické účinky byly popsány brněnským fyzikem Herodem s chráněnými druhy rostlin a živočichů. V přírodní rezervaci Liščí vrch se zachovaly zbytky drnové stepi a teplomilné úhory, na Studánkovém vrchu, Pavím vrchu a hřebenu Skalky (Holá pastviska) nalezneme opuštěné selské lomy, v nichž se těžily měkké třetihorní vápence. Obcí protéká potok Včelínek, který pod obcí ústí do největšího moravského rybníka Nesytu. Rybník, v jehož rákosinách hnízdí řada vzácných vodních ptáků, je součástí národní přírodní rezervace Lednické rybníky. Původní lázeňský dům i se sousedním gruntem byl zbořen a na tomtéž místě vyrostla v osmnáctém století nová lázeňská budova, která byla využívána ještě po druhé světové válce. Poloha Sedlece od severu chráněná masívem Pavlovských vrchů je velmi příhodná pro pěstování vinné révy. Zdejší vinice již před třicetiletou válkou zabíraly téměř čtvrtinu poddanské půdy a produkce kvalitního vína zajišťovala obyvatelům dobré živobytí. Blízkost Mikulova a cesta z Mikulova na tehdy dolnorakouské Valtice však znamenala pro ves nebezpečí v době válečných konfliktů, které brzdily její hospodářský rozvoj. Uprostřed návsi stával původně gotický kostel sv. Oldřicha, který byl na počátku třicetileté války uherskými vzbouřenci zničen. V 17. století byl barokně upraven a zasvěcen sv. Vítu. Mezi památkové objekty patří také bývalá sýpka velkostatku, sirné lázně, pozůstatek loveckého zámečku za Sedlecem směrem k Mikulovu u bývalého rybníka Portz, socha Panny Marie u kostela a dvě plastiky Jana Nepomuckého.