Silvestr 2024 / 2025 Kravaře

Město Kravaře leží v údolní nivě řeky Opavy. Historická oblast Horního Slezska, ve které se Kravaře nacházejí, se nazývá Hlučínsko. Toto území se specifickou minulostí, které zahrnuje téměř 30 obcí, si uchovává charakteristické nářečí, kroje i zvyky. Poprvé byly Kravaře písemně doloženy v roce 1224. Obec Kouty, dnes městská část Kravař, se poprvé zmiňuje roku 1238 a třetí městská část, Dvořisko, až ve 2. polovině 18. století. Mezi lety 1224 a 1263 obdrželi kravařské panství členové slavného rodu Benešoviců, kteří se označovali ve svém šlechtickém přídomku jako "páni z Kravař". Benešovičtí si zde ve 2. polovině 13. stol. vystavěli tvrz. V letech 1721 - 28 si totiž Jan Rudolf Eichendorff nechal svůj zámek přestavět v duchu vrcholného baroka v hildebrandtském stylu, a v této podobě jej můžeme obdivovat dodnes, i přes ničivý požár, který zámek postihl roku 1937. Rod Eichendorffů vlastnil kravařské sídlo do roku 1782, kdy jej pro značné dluhy prodal. Poté se zde rychle střídali nepříliš významní majitelé. V roce 1742 prohrála rakouská císařovna Marie Terezie válku o Slezsko, a tudíž i o Kravaře a Kouty, které byly spolu s celým Hlučínskem postoupeny Prusku. Dvořisko, které leží už "za vodou", zůstalo Rakousku. Zpět k tehdejšímu Českoslo-vensku bylo území Hlučínska připojeno až roku 1920. Po dobu nacistické okupace se stalo opět sou-částí německé říše. Milníkem v novodobých kravařských dějinách je rok 1960, kdy se po připojení sousedních obcí Kouty a Dvořisko staly Kravaře městem. Od roku 2003 pak vykonává jako obec s rozšířenou působností správu devíti obcí - Bolatic, Chuchelné, Kobeřic, Kravař, Rohova, Strahovic, Sudic, Štěpánkovic a Třebomi. V roce 1990 získalo zámek město Kravaře a zřídilo zde kulturní středisko a zámeckou restauraci. Roku 1996 zde vzniklo zámecké muzeum a o rok později otevřelo zámeckou expozici. Ta je sestavena hlavně ze sbírek opavského Slezského zemského muzea a doplněna sbírkami z jiných slezských muzeí.