Léto 2024 Říčany

Pod jihovýchodním okrajem dnešní Prahy se na hranici oblasti Černých lesů rozložilo město Říčany. Nejstarší osídlení dokládají archeologické nálezy - osady neolitických zemědělců, střepy keltské keramiky, zbytky železářských pecí doby římské i hroby prvních Slovanů. Karavany se solí z Halstadtu zde měli na úsvitu dějin poslední zastávku před jednodenním pochodem do Prahy. Strategické místo na křižovatce dvou významných zemských cest, jižní - linecké solné stezky a východní, směřující do Moravy, Polska a Uher, posloužilo v době šíření křesťanství za sídlo církevní správy: jednoho z prvních děkanátů v Čechách. Kolem r. 1270 vybudoval pan Ondřej, komoří království českého, prostřednictvím královské stavební hutě honosný gotický hrad a s ním i celé předhradí. Gotickou krásu města dnes připomíná jen torzo hradní zříceniny. V děkanském kostele sv. Petra a Pavla na náměstí jsou zachovány v nenápadné kapli, která byla podnožím jedné z věží gotického kostela, zajímavé fresky přibližně z roku 1400.Význam starých zemských cest se znovu projevil při stavbě železnice roku 1869. Říčany se za přispění nové dráhy stávají opět hospodářským centrem oblasti. Výhodná komunikace podnítila i rozvoj nových podnikatelských činností. Blízkost Prahy, podpořila stavební rozvoj Říčan a nedalekých Radošovic, které později s městem splynuly. Pražané si zde stavěli luxusní vily, místní budovali příležitosti pro letní byt a rekreaci. Nová koupadla i úpravy rybníků pocházejí právě z tohoto období. Na počátku našeho století se Říčany obklopily věncem zelených vilových čtvrtí. Kvalita životního prostředí, které odpovídá ve všech parametrech nejpřísnějším normám Evropské unie, blízkost lesů, půvab krajiny a příjemné prostředí dává Říčanům naději na další rozvoj, zejména v oblasti turistiky a rekreace. Přesto, že byl po roce 1960 zrušen říčanský okres, zůstalo město do dnešních dnů správním a kulturním střediskem pro široké okolí. V Říčanech žilo mnoho známých nebo významných osobností, přímo říčanských rodáků bylo pochopitelně o poznání méně. Vzpomeňme Ondřeje z Dubé (1320-1412) nejvyššího sudího království, sídlil na Zlenickém hradě (Hláska u Senohrab). Nebo Diviše ze Říčan, r. 1415 žádal zástupce císaře Zikmunda v Kostnici, aby nedopustil porušení glejtu vydaného Janu Husovi. Přitom sám přívržencem Husovým nebyl! Jistě stojí za zmínku i Oliveum - původně pražská vychovatelna pro ohrožené děti, kterou před 100 a několika lety v Říčanech vybudovali manželé Olivovi. Po roce 1989 byla Olivovna - dětská léčebna respiračních chorob první nestátní zdravotnické zařízení v republice.Každého Maďara překvapí, když se dozví, že dva nejtypičtější maďarské lidové nástroje má na svědomí "Říčaňák". Budapešťský nástrojař J. Schunda vyvinul r. 1874 z jednoduchých lidových cimbálků koncertní nástroj - velký "maďarský’" cimbál s pedály. Pro sopránový saxofon, který převedl do dřevěné formy, použil ve své obchodní nabídce název dávno zapomenuté plátkové píšťaly - tarogató. Oba nástroje získaly takovou oblibu, že ani není dobré jejich uživatelům připomínat, že slavný Schunda byl dříve "jen Šundou ze Stránčic" u Říčan.Pro Čechy zase může být překvapením, že dudy jsou nástroj středočeský. Typově nejstarší české dudy mohou být nebřenice, pojmenované podle vísky na Říčansku. Jediný jejich exemplář je uložen v Muzeu Říčany.