Léto 2024 Hořice

HořiceHořice, město bohaté kulturními tradicemi s průmyslem textilním, kamenickým a strojírenským, leží na úpatí Hořického pískovcového chlumu, jenž je přirozeným předělem mezi drsným podhůřím Krkonoš na severu a úrodným Polabím na jihu. Leží 25 km severozápadně od Hradce Králové a 100 km na severovýchod od Prahy.Osídlení Hořicka je doloženo bohatými archeologickými nálezy již od starší doby kamenné. První písemná zmínka přichází r. 1143 v zakládací listině Strahovského kláštera a v r. 1365 jsogu již Hořice doloženy jako městečko. Do české historie se Hořice zapsaly 20. dubna 1423, když na vrchu Gothard nad městem porazil Jan Žižka z Trocnova se svým vojskem oddíly opoziční kališnické šlechty vedené Čeňkem z Vartenberka. Dávná husitská tradice pak ovlivňovala myšlení obyvatelstva po celá staletí. Hospodářský vzestup nastal ve 2. polovině 16. století za vlády Smiřických, kteří darovali městečku četná privilegia.Hořice byly vždy známy jako měbsto neobyčejně kulturní a pokrokové a tradice jejich divadelního a hudebního života sahá hluboko do minulosti. První české ochotnické představení je doloženo již v polovině 80. let 18. století a je spjato s činností zdejších studujících. Studentská představení byla obnovena r. 1829 z iniciativy zdejšího významného rodáka a vlastence Josefa Vladimíra Pelikána, přítele Klicperova a Tylova. V r. 1858 vznikl ve městě ochotnický spolek, který později přijal na paměť název Pelikánova jednota divadelních ochotníků. V jejím repertoáru byla především činohra, výjimečně i zpěvohra či opera. Ale to už museli být na pomoc přizváni členové hudebních spolků. V r. 1865 získali ochotníci stálou scénu v divadelním sále Městského domu, kde působili až do svého sloučení s Tylovým ochotnickým divadlem v r. 1948. Druhým ochotnickým souborem byla tzv. Červeno-bílá scéna, která vznikla jako dramatický odbor Československé strany národně socialistické. Činnost byla spjata s divadelním sálem v Pivovarském hotelu Koruna a v repertoáru byly především operety, méně hry s vlasteneckým zaměřením. Postupně se spolek osamostatnil a v období Protektorátu změnil název na Tylovo ochotnické divadlo. Na tradice těchto spolků navazuje dnes svou bohatou a úspěšnou činností divadelní soubor J. K. Tyl, který v posledních letech získal řadu ocenění.Historickým i současným centrem města je náměstí Jiřího z Poděbrad. Svou současnou tvář získalo po velkém požáru v r. 1846. Pozornosti návštěvníka neujde budova radnice, postavená r. 1872 v novogotickém slohu, jež je spolu se sousedním, tzv. Městským domem sídlem městského úřadu s informační kanceláří v přízemí. Za povšimnutí stojí i krásná budova městského muzea s pískovcovou fasádou v novorenesančním slohu, která se nalézá na západní straně náměstí. Dominantou města je děkanský chrám Narození Panny Marie, postavený v letech 1741 — 1748 podle plánů K. I. Dientzenhofera. V posledních letech prošel nákladnou rekonstrukcí a dnes slouží nejen potřebám věřících, ale je i místem oblíbených koncertů sakrální hudby. V r. 1820 byli v kostele oddáni rodiče Bedřicha Smetany. Okolí chrámu zdobí několik zajímavých plastik vesměs děl Braunových žáků.