Ubytování vhodné v zimním období Valašská Polanka

Obec Valašská Polanka je rozložena v údolí říčky Senice, asi 10 km od Vsetína a 30 km od krajského města Zlín. Západní část katastru na levém břehu Senice je na úpatí Vizovických vrchů, pravý břeh je již součástí Javorníků a patří do Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Obcí prochází silnice a železniční trať, spojující Moravu se Slovenskem. Nejvyšším místem v katastru obce je vrch Padělek, vysoký 711 m.n.m. Valašská Polanka je členem Sdružení obcí Hornolidečska, k jehož hlavním cílům patří rozvoj infrastruktury turistického ruchu. Spolu se sousedními obcemi spolupracuje také v rámci Mikrocelku Polanecko. Naše oblast má zvlášť příhodné podmínky pro letní i zimní turistiku v klidném prostředí valašských kopců. V každé z obcí našeho Sdružení najde návštěvník ukázky valašské lidové architektury, folklorní tradice, kulturní nebo přírodní zajímavost.Polanka je starobylá obec, jejíž historie spadá do poloviny 14. století. První písemná zmínka o ní je v listině papežské kurie z roku 1361, podle níž patřila klášteru ve Vizovicích. Obec ležela na rušné cestě, vedoucí ze Vsetína do Brumova a dále do Uher. Po zániku vizovického kláštera se Polanka a okolní obce stávají majetkem světské vrchnosti na vizovickém panství, jehož vlastníci se v 16. století často střídali. Roku 1575 koupil Zdeněk Kavka z Říčan brumovské panství a připojil k němu mj. i Polanku. Součástí brumovského panství zůstala obec až do roku 1673, pak patřila do panství vsetínského až do rozpadu vrchnostenské soustavy a přeměny původních panství na velkostatky a statky. Pustošení při turecko-tatarském vpádu roku 1663 se nevyhnula ani Polanka - zahynulo při něm asi 100 lidí a bylo vypáleno 22 domů. Od svého vzniku měla obec zemědělský charakter, významné bylo formanství, podomácku se vyráběly šindele, křiváky (nože), plátno, dřevěné uhlí. Z naší obce byla do rožnovského muzea přemístěna valašská usedlost. Muzeální expozice ve světnici chalupy ukazuje situaci charakteristickou pro většinu rodin na Valašsku, využívajících tkalcovství jako jeden ze zdrojů obživy. Doplňkovou prací chalupníka byla výroba šindelů.